To je ta hranice

Greenhorns

GNěkdy si namlouvám,Hmže vůbec nestárnu,
když ze zad Em dolů dám svou vetchou Amusárnu
pak přijde Gpo špičkách ta chvíle Hm bytelná
u nohou Emzabublá mi říčka AmKřemelná
a zas mám Cjehličí v podrážkách Dpohorků
nad sebou Ckočičí mám hřbety Dpahorků.
R:To je ta Chranice,co vedla GŠumavou,
Staňkovským Amrybníkem i řekou EmMoravou.
Toje ta Chranice,neklidných Gvečerů
s padáčkydmi Amsvětlic a smrtících Emvýstřelů,
kde šance Gna úspěch nestála za Dgrešli,
kde chybí Cpomníčky těm,kteří Dneprošli.
Žije až v Portlandu,paní,co ve vlaku
práškama uspala děti a v ruksaku
je nesla přes čáru,smrti a života,
kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá,
kde tuhnou sanice a tělo od trávy,
kde srdce v panice bubnuje do hlavy.
R:To je ten okamžik,kdy se čas zastaví,
jak vojín Barteček ve vlnách Moravy.
Když vítr zafičí shrnuju rukávy,
dál stezka v jehličí příběhy vypráví.
Na téhle hranici už vládne klid a mír
já držím v pravici ostnatej suvenýr.
Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu,
když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu
pak se přiblíží ta chvíle bytelná
měsíc sem nahlíží,zvědavá lucerna.
Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec,
tak tudy odcházel Zdeněk,můj bratranec.
Je na Západ cesta dlouhá...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:19:26.105+00:00
Výsledky hledání: